vodácké tábory - Salamandr

pár dobrých rad

 
Před nasednutím do lodi je třeba se dohodnout, kdo bude zadák a kdo háček. Zadák je ten, kdo sedí na zádi lodi, dává příkazy háčkovi a musí zvládnout řízení lodi. Háček sedí na přídi lodi, nereptá do řízení, neodmlouvá (tuto zálibu mají hlavně osůbky něžného pohlaví) a pilně hlásí kameny nebo jiné překážky v řece.
V klasické kánoi se sedí na lavici zhruba v prostředku či na straně, na které bude dotyčná osoba pádlovat. Nohy jsou pokrčené, u kotníků zpravidla překřížené a kolena se lehce opírají o borty, čímž tělo získá lepší rovnováhu. Pouze u nafukovacích typů (Pálava, Orinoko) s úzkými, dopředu skloněnými lavicemi se při sezení klečí (stabilita v lodi je pak ještě lepší).
Také je nutné se dohodnout, kdo na které straně bude pádlovat. Téměř každému vodákovi se na jednu stranu drží pádlo lépe než na tu druhou, proto je ideální, jede-li v lodi taková dvojice, kdy jeden má přirozenější pravou a druhý levou stranu. Není-li to možné, nezbývá, než aby se jeden z nich obětoval - v náročnějších úsecích se zpravidla lepší strana nechává zadákovi, aby se mu dobře kormidlovalo, a na klidné vodě si čas od času strany prohazují.

Zpravidla se vyplouvá přídí proti proudu - loď se tak rychleji dostane do proudu a hlavně dál od pobřežního porostu či mělčiny. Nejdříve zadák přidrží loď a nechá nasednout háčka. Ten po usednutí se zachytí něčeho u břehu a zase přidrží loď zadákovi. Až sedí i ten a je připraven, vyplouvá se.
Je-li v místě vyplutí silný proud, musí oba, háček i zadák, udělat náklon směrem po proudu, jinak voda loď podtrhne a převrátí. Náklon musí být tím větší, čím je tok silnější. Pokud je ale až příliš silný, je lepší vyrazit přímo po proudu - v tom případě ale musí být pořadí v nasedání do lodi opačné (v lodi se vždycky musí držet břehu především ten, kdo je výš proti proudu, jinak se loď začne otáčet).
Stejně jako při vyplouvání, tak i při kotvení se většinou zastavuje přídí proti proudu. Posádka před vhodným místem k zakotvení provede obrat ke břehu a pádlováním proti proudu sníží rychlost lodi natolik, aby byl háček schopen se něčeho pevného na břehu chytnou (zaháknout) a udržet loď tak dlouho, než zadák vyleze. Ten zase přidrží loď zase jemu. Přistávat s přídí po proudu se dá jen tam, kde proud není silný a loď se dá zastavit kontrováním. V tom případě se něčeho zachytne zadák a pořadí vysedání je opačné.
Někdy se dá zastavit drsným najetím do břehu. Začátečníci často i do strmého, kde oba políbí v lodi dno, upraví barvu a tvar přídě a občas i pozdraví rybky v místní hlubině.

 
Pokud se převrhnete (cvaknete, uděláte), první zásadou je nepouštět pádlo, chytit se lodi (nemusíte mít strach - i převrácená se nad hladinou udrží) a snažit se i s ní dostat ke břehu. Pokud je v tom místě silný proud či peřej, držte loď před sebou a plujte na zádech s nohama (mírně pokrčenýma v kolenou) napřed. Nejlépe tak uvidíte, kam vás to nese, taky se bez újmy na zdraví můžete vyhýbat kamenům a loď vás na ně nepřimáčkne. Nohama se navíc můžete odrážet vhodným směrem a tím se dostat mimo proud do tišiny. Ale pozor - pokud je dno řeky příliš kamenité, snažte se mít nohy co nejvýš a pomáhat si jimi ke břehu jen jako při plavání. Jen tak se vyhnete tomu, že byste si některou z nich šprajcli mezi kameny. A v žádném případě se nesnažte v proudu loď obrátit, neboť bez dostatečné opory nohou by se vám to stejně nejspíš nepovedlo.

 
Pokud jste v tišině a v lodi máte vody víc, než je zdrávo, je nejvhodnější čas ji vylít. Povytáhněte ji alespoň polovinou na břeh, odstraňte z paluby věci, které by mohly vypadnout a převraťte ji na bok. Tím odteče většina vody a loď se rázem stane mnohem lehčí. Pak už ji můžete otočit dnem vzhůru úplně a střídavě ji zvedat za příď a za záď (prostě taková houpačka naruby), až než budete s výsledkem spokojeni.
Tip: Máte-li vody v lodi opravdu hodně (např. po cvaknutí), nesnažte se hned dostat loď na břeh, ale první ji odlehčete už na řece. Nejprve ji už na hladině převraťte na bok dnem proti proudu. Následným přizvednutím přídě nebo zádě docílíte toho, že většina vody z ní rychle odtéče. Když pak loď otočíte zase zpátky na hladinu, bude už mnohem lehčí a bude se s ní mnohem lépe manipulovat.

 
Peřeje vznikají tam, voda proudí přes nějaké překážky, nejčastěji teda kameny, šutry či balvany. Pokud se v tom místě tvoří jazyk bez vodní tříště, dá se tudy bez problému přejet - kámen je hluboko pod vodou a nehrozí proražení lodi. Horší to je v případě, že se voda v některých místech tříští nebo pění - v tu chvíli musí mít háček oči na "šťopkách" a hlásit každé místo, kde kámen vidí nebo jen tuší (pěnění vody je vždy až kousek za kamenem). Pozor na pomalu tekoucí řeky - kameny můžou být hodně blízko hladiny, ale voda za nimi nepění a jen na ně upozorní malou vlnkou (např. Lužnice za Táborem).
Podle tvaru a místě zpěnění se dají vlny v peřeji rozlišit na pravidelné (jdou hezky za sebou a k lodi se chovají nezáludně) a nepravidelné, které zahrnují všechny ty zrádné, jako například šikmé vlny (kopou do lodi z boku, čímž vám nejen upravují směr plavby, ale také přihazují vodu na palubu) či ostré (nebo též špičaté - loď při jejich překonávání sklouzne zároveň i do boku). A samozřejmě oblíbené "zabaláky" (vlny se zpětnou rotací, které zalívají loď).
Pokud se vyhnete všem málo ponořeným kamenům, peřeje se vám odmění za vaši odvahu a umění parádní "housenkovou dráhou", hojdačkou čili pohoupáním. Háčkovi i nějakou tou kapkou na obličeji a ve výstřihu ;-).

Noční můrou všech vodáků je dlouhý úsek řeky téměř bez proudu - volej. Samozřejmě proto, že se musí pádlovat. Většinou je ideálním místem na konzumaci přeživších zásob, často ale skýtá však i různá zpestření, protože nudou stižení vodáci nemají nic jiného na práci, než pomocí pádla zchladit vedle plujícího kamaráda a v tu chvíli začíná ta pravá vodní bitva. Ovšem volej je taky předzvěstí jezu a tak je na místě nepodceňovat situaci a být ve střehu.

Je-li podezření, že to, co v dálce před námi hučí, je opravdu jez (většinou se dá dobře poznat tím, že mívá betonem nebo kameny zpevněný břeh), nezbývá, než včas přirazit ke břehu a jít se na něj pěšky podívat. Jen velmi zkušení vodáci si mohou nad některými jezy, které netáhnou, dovolit připlout blízko nad jeho hranu (korunu) a obhlédnout situaci přímo z lodi.

Jdeme se tedy podívat na jez. Pokud má propust, zjistíme, zda není zahrazena a zda se dá projet. Není-li tomu tak, obrátíme pozornost přímo na jez. Zajímá nás jeho spádová deska (plocha, po které voda teče dolů a po které by se teda mělo sjet) a vývařiště.
Na spádové desce nás zajímá samozřejmě její tvar (příčný řez), jestli na ní nejsou nějaké překážky (např. čnějící železa, ostré kameny nebo hrana, larseny...) a samozřejmě jestli po ní teče dostatek vody pro splutí. Nejlepší jsou jezy se šikmou nezaoblenou spádovou deskou - loď po nich v podstatě hladce sklouzne a mívají i krátké vývařiště. Velmi nebezpečné jezy jsou ty, které mají spádovou desku zaoblenou (v řezu tvar čtvrtkruhu nebo parabolický) - na jejich zaoblené desce loď zpravidla částečně zadrhne (a ztratí rychlost) a mívají dlouhé silná vývařiště ze zpětným válcem. Stejně tak jezy s kolmou spádovou deskou, které ale mívají vývařiště krátké a to se někdy dá "přeskočit".
Vývařiště mají téměř všechny jezy a tvoří se hned za místem, kde voda dopadá na spodní hladinu. Patří mezi nebezpečná místa, kde voda moc nenese, její směr je neurčitý (nebo se díky zpětnému válci rovnou vrací pod jez) a loď na záběry pádlem téměř nereaguje. Proto je nutné jej přejet co nejrychleji, nejlépe díky rychlosti získané ještě nad jezem a na spádové desce. Důležitými parametry jsou tedy délka vývařiště (vzdálenost mezi dopadající vodou a místem, kde už voda viditelně vývařiště opouští) a jeho síla (jak moc voda drží - dá se posoudit např. větví, kterou necháme jez proplout). Při dlouhém nebo silném vývařišti je lepší jez přenést. Nikdy není zbabělost, pokud si řeknete: ,,Tohle nejedu". Uprostřed vývařiště už totiž není na tyto úvahy čas a zazmatkování nebo rezignované odhození pádla by mohlo mít přinejmenším "vlhké" následky.

Jestli jez nevypadá sjízdně, nezbývá, než jej přenést. Vyberte si břeh, kde se vám bude dobře dostávat k vodě a kde budete mít přenášení nejkratší.
Někdy se dá místo přenášení loď přes jez přetáhnout - uvázat za střed a za záď koňadru a pomoci ní ji spustit po spádové desce samotnou (nenechte si ji ve vývařišti stočit pod jez bokem, jinak se vám zalije a převrátí).

Když už jste si teda jez prohlédli a rozhodnete se jej sjet, rozjeďte se nad ním co nejrychleji. Těsně před jeho korunou už zabírá jen zadák, který upraví směr lodi tak, aby projela jezem co nejrovněji - při šikmém nájezdu hrozí dole převrácení. Pozor, jestli je součástí jezu náhon, část vody nad jezem táhne do něj a tím vám může hodně zkomplikovat nájezd. Při samotném sjíždění či skákání je u vyšších nebo téměř kolmých jezů dobré se zaklonit dozadu a pádlo držet v obou rukách vodorovně, co nejvýš nad hlavou - po dopadu na hladinu už nejeden vodák vroucně políbil v lodi dno a není nic příjemného si při tom ještě rozbít o pádlo nos nebo jinou část obličeje. Dole taky pozor na boční válce, rády zalívají loď. Ale to už musí háček i zadák pořádně zabrat a rychle z toho ven.
Pokud se ve vývařišti vyklopíte, zachovejte klid a jako první se zkuste postavit na nohy. Ne vždy bývá pod jezem hloubka a i kdybyste měli jen stát a udržovat rovnováhu, alespoň se nebudete vysilovat plaváním a můžete se domlouvat na pomoci. Nedosáhnete-li na dno, držte se lodě, mějte hlavu nad hladinou a až ve vhodný okamžik se zkuste dostat ven z vývařiště nebo na jeho okraj. Taktéž sledujte ty, kteří vám budou ze břehu pomáhat a házet třeba házečku. U vývařišť ze zpětným válcem (voda z něj odtéká spodem, zatímco na povrchu se vrací zpět pod jez), kde se vám nepodaří se postavit na dno je jediná šance ponořit se až ke dnu a nechat se spodní vodou vynést ven.

Stejně jako o jezu se někdy mluví o prahu nebo o stupni (obojí značí nízký "schod" v řece, který může být i přírodního charakteru), případně o splavu (jezu bez propusti). Technika sjíždění je stejná jako u jezu.
Něco trochu jiného je ale kamenný zához. Jedná se o zpomalení proudu řeky pomocí nahromaděných kamenů. Většinou zde není vývařiště (nebo jen krátké), ale je nutné najít takové místo, kudy se dá mezi kameny projet (pokud takové vůbec je). V orientaci může pomoci i pohled na hladinu pod záhozem, kde je vidět, kudy odtéká nejvíc vody.

  • Při nastupování do lodi položte pádlo napříč přes oba borty a opřete se o něj. Loď se pod vámi během nasedání bude míň houpat. Tento způsob využijte i tehdy, pokud při plavbě zničehonic ztratíte rovnováhu.  
  • Při opouštění lodi vystupujte vždy na straně, která je blíž ke břehu. Zvláště nad vysokými jezy se vám může stát, že zatím co na této straně je vody po kolena, na té druhé na vás číhá zrádná hlubina. Opět je při tom vhodné opřít se o pádlo položené napříč přes oba borty.
  • Nevyhazujte pádlo na břeh, pokud nemáte jistotu, že už jste opravdu zakotvili. Není nic veselejšího, než když háček neudrží loď u břehu (třeba kvůli silnému proudu nebo se urve to, čeho se až dosud zuby-nehty držel) a naráz odplouváte ...a nemáte loď čím ovládat. V kánoi je celkem dobrý zvyk odkládat pádlo do lodi (pokud jej nevyužíváte při vystupování, viz. výše).
  • Pokud se ve vaší lodi klečí a je vybavena kleky nebo-li fixačními popruhy před kolena (např. nafukovací loď typu Pálava či Orinoco), nebojte se a využívejte je. Zvláště během zdolávání jezů či při jízdě ve vysokých vlnách nebudete samovolně "putovat" po palubě.  
  • Při plavbě se nechytejte větví nad řekou - loď pod vámi poodjede, nakloní se a téměř stoprocentně převrátí.  
  • Také se neodrážejte pádlem od břehu či dna, zvláště skalnatého - pádlo tam může uvíznou a vyškubnout se vám z ruky nebo se třeba poškodit.
  • Při převrácení (cvaknutí se) je nezbytně nutné za žádnou cenu nepouštět pádlo z ruky - jestliže vám uplave, vaše plavba právě skončila.
  • Při průjezdu mezi větvemi hustého keře či padlého stromu nastavte pádlo šikmo před sebe (jako takovou stříšku) - pokud by mezi listím byla i nějaká silnější větev, ucítíte ji na pádle dřív, než by se stihla seznámit s vaší hlavou. A každopádně skloňte hlavu obličejem dolů.
  • Při podjíždění překážky (spadlý strom, nízká lávka,..) se snažte být obličejem v lodi a jistit si hlavu pádlem stejně jako při průjezdu mezi větvemi.
  • Pokud proud řeky teče těsně kolem podemletého břehu či skály a vaši loď na ni nažene, proveďte na ni náklon (doslova ji olízněte) a řeka vás z těchto míst zase odnese. Pokud byste ten náklon neudělali nebo jej udělali na opačnou stranu, proud vám loď podtrhne a převrátí.
  • Pokud některou částí lodi najedete na překážku (kámen, kmen stromu,...) a uvíznete na ni, zkuste loď uvolnit tím, že tuto část odlehčíte na úkor té druhé. V praxi bývá nejjednodušším řešením, když příslušný člen posádky na chvíli přeleze k tomu druhému (pokud to konstrukce lodi umožňuje).
  • Stabilita lodi souvisí především s polohou těžiště - čím je těžiště výš, tím je loď méně stabilní. Laicky shrnuto: čím výš ode dna lodi budete mít těžké věci, tím snadněji se překlopíte. To platí ale i o vašem místě k sezení - pokud budete chtít vašim sedacím partiím dopřát pohodlí a přilepíte si na lavici 10 cm tlustý polystyrén, určitě si ve vlnách v lodi dlouho nepobudete. Takže všeho s mírou.
  • Čím je loď víc zatížena, tím hůř se s ní manévruje - nepodceňujte tedy ani množství vody, kterou máte v lodi a vylívejte ji, zvláště pokud vás čeká náročný úsek. V plastové či laminátové lodi vám navíc tato převalující se voda bude hodně napomáhat k překlopení, protože vám bude neustále měnit polohu těžiště, čili kecat do rovnováhy.
  • Máte-li v lodi vody opravdu hodně (např. po cvaknutí), nesnažte se loď hned dostat na břeh, ale nejdřív ji vylitím vody odlehčete už na řece. Nejprve ji ještě na hladině převraťte na bok dnem proti proudu (pozor, ať vám z ní něco neuplave). Následným přizvednutím přídě nebo zádě z ní většina vody rychle odteče a po otočení zpět na hladinu bude loď už mnohem lehčí a lépe se s ním bude manipulovat. Pokud místo na bok otočíte loď dnem vzhůru, podtlak vám ji nedovolí přizvednout. Pokud loď otočíte na bok dnem po proudu, bude se do ní hrnut ještě víc vody, než tam bylo.
  • U nafukovací lodi je nutné počítat s tím, že na chladné vodě vzduch v jejích komorách chládne a loď "měkne", zatímco na slunku se rozpíná a hrozí protržení. Proto je nezbytné hmatem kontrolovat tlak ve válcích a při plavbě ve slunečném počasí čas od času ochladit boční válce vodou nebo trochu odpustit (dá se zvládnout i za jízdy). V opačném případě někde u břehu zakotvit a dohustit.
  • Je-li váš loďák těžší, určitě při cvaknutí nebude plavat a vy jej budete hledat někde na dně řeky. Pokud v něm máte ještě trochu místa, vyplňte jej nafukovacím balónem, který jej udrží nad hladinou. Pokud se vám už do loďáku opravdu nic nevleze, alespoň k němu přivažte na delším provazu třeba plastovou láhev. Když se cvaknete a loďák se potopí, láhev bude plavat a vy tím pádem vědět, kde vaše věci leží.
  • Spacák vám v barelu zabere mnohem míň místa, když jej tam dáte volně bez obalu (byť kompresního) a vložíte jako první. Lépe zaplní všechny dutiny a o stlačení se postarají ostatní věci.
  • Jestliže hodláte z lodi fotografovat a nemáte foťák do vody, můžete koupit malý voděvzdorný obal (ne nepodobný malému loďáku), který lze přichytit uvnitř lodi někde po ruce a v případě nutnosti z něj foťák rychle vytáhnout a stejně rychle jej tam zase uschovat.
    V současné době už se dá i sehnat vodotěsné pouzdro na fotoapárát, přes které je možné přímo fotit (a samozřejmě i foťák ovládat). Cena byla na konci roku 2004 cca 600 Kč (AQUAPAC).
  • Spouštíte-li loď přes jez a nechcete, aby se k vám dole otočila dnem, přivažte oba konce koníčkovací šňůry za záď a za střed (třeba za střední šprajc) a loď spouštějte přídí napřed. Rukama budete ovládat oba konce - tím za střed loď brzdit a tím za záď brzdit a zároveň i "kormidlovat". Pokud byste loď brzdili za příď, mohl by vám proud strhnout záď a loď by sjela pod jez bokem.  
  • Plastová nebo laminátová deblovka se dobře přenáší, když oky na přídi a zádi (pokud tam jsou) prostrčíte pádlo a pak ji tedy nesete oběma ruka za něj. Nejen že pak nehrozí, že by vám nechtěně vyklouzla, ale pokud vás pluje víc, můžete ji takto nést i ve více lidech a pak ani není potřeba z lodi vyskládávat bagáž.

Tak toto jsou základní věci, které by jste měli vědět, než si vychutnáte tu pohodu a klid, romantiku, napětí, zvýšený adrenalin a všechno ostatní, co přináší sjíždění řek.

 
webmaster : moncasek